V pátek nás čekal projektový den na téma PARALYMPIÁDA.
Řekli jsme si základní informace o sportovcích z ČR, zkusili jsme rozvést debatu nad tím, jaké to může být sportovat s omezením.
O hendikepu jako takovém jsme uvažovali, zda mohl vzniknout po nehodě či zranění, nebo se s ním již sportovci narodili a na závěr jsme rozdělili do skupin.
Našim cílem byla zkouška pěti stanovišť představující paralympijské disciplíny.
Byl to volejbal v sedě, hokej na skate, boccia s pomocí roury, lukostřelba s omezenou hybností a fotbal s cinkajícím míčem.
Na závěr jsme si zkusili vybavit dnešní zážitky, pocity, znovu si to prožít a za pomoci výtvarné techniky jsme vše přinesli na papír.
Svá díla jsme posléze vystavili.
PARALYMPIÁDA
Navštívilo nás samo Štěstí, krásné, ztělesněné v lidské podobě, a řeklo nám, že k výhře jde štěstí ruku v ruce s rozumem. Úplně jsme tomu nevěřili, tak jsme si to prožili.
Venku jsme vytvořili dvojice a házeli jsme kostkou, stavěli z kostek, tahali špejle a hádali hádanky.
Kolem nás chodilo Štěstí a tu a tam pomohlo, avšak zakusili jsme i pády, jelikož při jakémkoli selhání jsme museli jít na stanoviště zpět.
To nám ale nestačilo a zkusili jsme štěstěnu znova.
Ve dvojicích jsme udělali šestice a házeli jsme kostkou. Když padla 6, vybíhali jsme ke krabicím s písmeny, které jsme si losovali. Štěstí zase mohlo kdykoli zasáhnout a mohlo například přinést písmenko.
Po nasbírání písmen se odstartoval čas a začali jsme ve skupinách skládat co nejvíc slov (každé písmeno mohlo být použito jen jednou).
Ta nejlepší skupina dala dohromady 17 slov, té štěstí, ale i rozum, přáli, protože štěstí jde ruku v ruce s rozumem.
A to už my víme.
Fotografie naleznete zde Štěstí
Ráno jsme zhlédli video o nejznámějších olympijských maskotech, načež nám dorazily tajemné dopisy s básní o štěstí a se spoustou čísel. Co je tedy dnes naším úkolem? Na to jsme museli přijít rozluštěním šifry. Zpráva zněla: "VYROBTE SI MASKOTA PRO ŠTĚSTÍ". A ne tedy obyčejného maskota, ale maskota olympijského, který odkazuje k myšlence a k místu konání olympijských her. Zkrátka, takový maskot, to je hlavně symbolika. Po přestávce jsme se pustili do výroby ze všech možných zbytkových materiálů, co školní půda vydala. Po více než hodině intenzivní práce byli maskoti připraveni k představení ostatním skupinám.
více fotografií zde: Maskoti
Ve středu jsme si zažili na vlastní kůži fair play. Opravdu! Prvně jsme si zahráli hru, kdy jsme překonávali z hlediska morálního své touhy vyhrát a zkusit švindlovat. Ve škole nám bylo těsno, tak jsme vyrazili ven hledat deset pravidel fair play a po návratu do školy nás každou ze skupin čekal obrácený příběh olympioniků, kteří ve skutečnosti fair play svými skutky dokázali, ale my v textu měli pravý opak a měli jsme ho najít.
Už víme, co je fair play, buďme fair play!
Kdo byl Pierre de Coubertin?
My to nevěděli, ale paní učitelky nám to prozradily. Však dříve, než jsme jeho jméno znali, na otázky venku jsme odpovídali. Ve zdravém těle zdravý duch, tak jsme šli všichni na vzduch.
Po zodpovězení otázek, vyluštění jména zakladatele OH a následného přiblížení jeho osobnosti jsme dostali nelehký úkol.
Zapojit fantazii, spolupracovat, vymyslet nápad, dokázat se domluvit a případně dojít ke kompromisu. Procvičovali jsme dovednosti, které nám jednou v životě pomohou nejen v osobním, ale i v pracovním procesu.
A jak zněl náš úkol?
Ve skupinách vymyslet vlastní název státu, svoji vlajku, hymnu a poté se slavnostně představit před ostatními státy na ceremonii k odstartování OH Plavsko.
Podívejte se, jak jsme se s tímto úkolem poprali v přiložené galerii zde: https://photos.app.goo.gl/PtfWXwXpnshvUQuR7
Těžko se to slovo vyslovuje a ještě hůře se vysvětluje. My šli ještě dál a chtěli jsme ho prožít. A to chce odvahu!
Kalokagathia, to je ono. To je vyrovnanost. Vnitřní i vnější. Těla i ducha. To, s čím se setkáváme celý život, s čím bojujeme, co se učíme.
Pojem pocházející ze starověkého Řecka, úzce spjat s olympijským duchem, byl naši dalším projektovým tématem.
Prožít vyrovnanost rovná se prvně se dostat do nepohody. A to šlo vcelku rychle.
Pohybová aktivita se zvyšujícími se pravidla a s nesplnitelným závěrem v nás rychle probudila pocity, které všeobecně příjemné nebyly. A tak jsme si o nich pověděly, jak nám je, jak se cítíme, co děláme, když nám není příjemně, co nám pomáhá dostat se do “pohody”.
Pro představu jsme si ukázali váhy, které názorně označovaly rovnováhu.
A pak už jsme si jen užívali relaxace, zklidnění a odpočinek za pomoci muzikoterapie, jógy a indiánského rituálu přivolání deště.
Se soumrakem jsme se stali aktéry olympijského rituálu zapalování ohně.
Posilnili jsme se námi vařenou večeři a ve skupinách jsme odvážně vyšly do tmy hledat v cípech krajů ohně.
Úkol zněl jasně: najít oheň a z těch cípů jej donést až k nám do školy, aby i u nás plápolal olympijský oheň po dobu her.
A nám se to povedlo!
Odstartovali jsme celoroční projekt a paradoxně jsme se při startu vrátili zpátky.
Do minulosti.
Zavzpomínali jsme na první školní den, kdy nás navštívil antický běžec a předal nám jeho poselství. Po úspěšném shrnutí základních myšlenek jsme putovali dál.
Hlouběji do minulosti a proměnili jsme se ve vědce, kteří byli v takzvaných badatelských skupinách. V každé badatelské skupině bylo několik členů.
Skupina měla za úkol vypracovat jednu specifickou otázku. Odpovědi na určitou otázku získali v přiložených materiálech. Každý člen musel stoprocentně znát odpověď. Při této činnosti se vědci naučili pracovat s textem, vyhledávat, třídit informace, reprodukovat text, hledat klíčová slova a procvičili i mnohé jiné dovednosti.
O jaké otázky šlo?
Proč a jak vznikly olympijské hry?
Kdo se jich mohl účastnit?
Jaká byla výhra pro vítěze?
Co byla Olympia?
Co znamená slovo kalokagathia?
… a další
Pokud vás odpovědi našich vědců zajímají, jsou k dispozici vyvěšené ve škole.
Po načerpání vědomostí jsme se sešli na čerstvém vzduchu a společně jsme diskutovali nad pojmem slib. Zkoušeli jsme si říci, co bychom za sebe slíbili, kdybychom se takovýchto her zúčastnili.
Pro inspiraci jsme si přečetli olympijský slib z roku 1920 a zkoušeli jsme ho porovnat se současným slibem. Jak moc se změnil. Veškeré naše myšlenky jsme zaznamenali a budou nám dále sloužit k dalším činnostem.
Dnešní celoroční projekt jsme zakončili odhalením olympijské vlajky, kterou po úspěšném nastudování barevných kruhů vztahujících se k názvům světadílů vlastnoručně ozdobili žáci první třídy.
celá fotogalerie je zde: první projektový den
Na poli za vesnicí jsme potkali letce. Psal cosi na psacím stroji a byl moc smutný, hledal svého Malého prince. Vydali jsme se ho tedy hledat a plnit různé vesmírné úkoly. Jenže Malého prince jsme mezi hvězdami a planetami nenašli. Dozvěděli jsme se jen to, že abychom jej našli, máme se vrátit tam, kde náš příběh začal. Letec! A jeho psací stroj! Vrátili jsme se a dozvěděli se, že Malý princ existuje v jeho představách a píše o něm knihu.
Fuuuu, zavál velký vítr a všechny nás přenesl neznámo kam. Abychom se dostali zpět, potřebovali jsme najít velkého čaroděje. Čekala nás tedy dlouhá cesta - a na cestu skupiny dostaly plánek. Cestovalo se kvůli nepřízni počasí jen po papíře, ale lehké to nebylo - místo kroků se stoupalo na lavičku, místo překonávání překážek se překonávala švédská bedna. A hlavně jsme cestou museli získat pár "věcí" - odvahu, moudrost, trpělivost... Za splnění různých úkolů nám bylo cosi slíbeno, ale nic z toho, co jsme potřebovali. Za čarodějem tak skupiny dorazily obtěžkány věcnými dary, ale kde je ta odvaha a moudrost? A přece jen jsme nakonec přišli na to, že tohle všechno máme, dokonce jsme to měli i na začátku cesty, ale cestu samotnou jsme potřebovali k tomu, abychom tyhle vlastnosti prokázali a zvědomili si, že je máme a umíme je využít. Čaroděj byl spokojen. Ale my z jeho rady zpočátku vůbec nadšeni nebyli. Prý "stejně jako všechny schopnosti jste měli už od začátku, tak i kouzelnou formuli k tomu, abyste se dostali zpět, máte od začátku cesty". Chvíli trvalo, než si skupiny uvědomily, co žmoulají v rukou skutečně od začátku cesty - byl to ten zalaminovaný plánek cesty. Pod folií byly dva papíry, a když se laminace roztrhla, objevilo se uvnitř heslo "LÍCEJ ATSEC". Zbývalo jen přijít na to, že je potřeba heslo přečíst pozpátku a mohli jsme se přesunout zpět - a poznání, že CESTA JE CÍL nám už zůstalo...
"Vítejte v mé vile Vilekule! Tady je všechno dovoleno, tady je prostor pro radost a zábavu!"
Tak nás ráno přívítala rozverná Pippi dlouhá punčocha. Následně nám předvedla pár bláznivých čísel na slacklině a rozdělila všechny děti do družstev. V těch pak plnily týmové úkoly. Jako vždy byla potřeba hlavně spolupráce a schopnost se v týmu dohodnout, táhnout za jeden provaz (někdy doslova:). Za splněný úkol tým dostal indicii. V závěru bylo potřeba z indiící sestavit heslo. Uhodli byste ho? Jednotlivé indicie na obrázcích byly: šerif, hotel, stát Izrael, čokoláda Orion, medvědice, historická vlajka jižanských států (USA). (Správná odpověď pod fotogalerií.)
(Heslem k pokladu bylo slovo hvězda.)
