V pátek nás čekal projektový den na téma PARALYMPIÁDA.
V pátek nás čekal projektový den na téma PARALYMPIÁDA.
Navštívilo nás samo Štěstí, krásné, ztělesněné v lidské podobě, a řeklo nám, že k výhře jde štěstí ruku v ruce s rozumem. Úplně jsme tomu nevěřili, tak jsme si to prožili.
Venku jsme vytvořili dvojice a házeli jsme kostkou, stavěli z kostek, tahali špejle a hádali hádanky.
Kolem nás chodilo Štěstí a tu a tam pomohlo, avšak zakusili jsme i pády, jelikož při jakémkoli selhání jsme museli jít na stanoviště zpět.
To nám ale nestačilo a zkusili jsme štěstěnu znova.
Ve dvojicích jsme udělali šestice a házeli jsme kostkou. Když padla 6, vybíhali jsme ke krabicím s písmeny, které jsme si losovali. Štěstí zase mohlo kdykoli zasáhnout a mohlo například přinést písmenko.
Po nasbírání písmen se odstartoval čas a začali jsme ve skupinách skládat co nejvíc slov (každé písmeno mohlo být použito jen jednou).
Ta nejlepší skupina dala dohromady 17 slov, té štěstí, ale i rozum, přáli, protože štěstí jde ruku v ruce s rozumem.
A to už my víme.
Fotografie naleznete zde Štěstí
Ráno jsme zhlédli video o nejznámějších olympijských maskotech, načež nám dorazily tajemné dopisy s básní o štěstí a se spoustou čísel. Co je tedy dnes naším úkolem? Na to jsme museli přijít rozluštěním šifry. Zpráva zněla: "VYROBTE SI MASKOTA PRO ŠTĚSTÍ". A ne tedy obyčejného maskota, ale maskota olympijského, který odkazuje k myšlence a k místu konání olympijských her. Zkrátka, takový maskot, to je hlavně symbolika. Po přestávce jsme se pustili do výroby ze všech možných zbytkových materiálů, co školní půda vydala. Po více než hodině intenzivní práce byli maskoti připraveni k představení ostatním skupinám.
více fotografií zde: Maskoti
Kdo byl Pierre de Coubertin?
My to nevěděli, ale paní učitelky nám to prozradily. Však dříve, než jsme jeho jméno znali, na otázky venku jsme odpovídali. Ve zdravém těle zdravý duch, tak jsme šli všichni na vzduch.
Po zodpovězení otázek, vyluštění jména zakladatele OH a následného přiblížení jeho osobnosti jsme dostali nelehký úkol.
Zapojit fantazii, spolupracovat, vymyslet nápad, dokázat se domluvit a případně dojít ke kompromisu. Procvičovali jsme dovednosti, které nám jednou v životě pomohou nejen v osobním, ale i v pracovním procesu.
A jak zněl náš úkol?
Ve skupinách vymyslet vlastní název státu, svoji vlajku, hymnu a poté se slavnostně představit před ostatními státy na ceremonii k odstartování OH Plavsko.
Podívejte se, jak jsme se s tímto úkolem poprali v přiložené galerii zde: https://photos.app.goo.gl/PtfWXwXpnshvUQuR7
Těžko se to slovo vyslovuje a ještě hůře se vysvětluje. My šli ještě dál a chtěli jsme ho prožít. A to chce odvahu!
Se soumrakem jsme se stali aktéry olympijského rituálu zapalování ohně.
Posilnili jsme se námi vařenou večeři a ve skupinách jsme odvážně vyšly do tmy hledat v cípech krajů ohně.
Úkol zněl jasně: najít oheň a z těch cípů jej donést až k nám do školy, aby i u nás plápolal olympijský oheň po dobu her.
A nám se to povedlo!
Odstartovali jsme celoroční projekt a paradoxně jsme se při startu vrátili zpátky.
Do minulosti.
Zavzpomínali jsme na první školní den, kdy nás navštívil antický běžec a předal nám jeho poselství. Po úspěšném shrnutí základních myšlenek jsme putovali dál.
Hlouběji do minulosti a proměnili jsme se ve vědce, kteří byli v takzvaných badatelských skupinách. V každé badatelské skupině bylo několik členů.
Skupina měla za úkol vypracovat jednu specifickou otázku. Odpovědi na určitou otázku získali v přiložených materiálech. Každý člen musel stoprocentně znát odpověď. Při této činnosti se vědci naučili pracovat s textem, vyhledávat, třídit informace, reprodukovat text, hledat klíčová slova a procvičili i mnohé jiné dovednosti.
O jaké otázky šlo?
Proč a jak vznikly olympijské hry?
Kdo se jich mohl účastnit?
Jaká byla výhra pro vítěze?
Co byla Olympia?
Co znamená slovo kalokagathia?
… a další
Pokud vás odpovědi našich vědců zajímají, jsou k dispozici vyvěšené ve škole.
Po načerpání vědomostí jsme se sešli na čerstvém vzduchu a společně jsme diskutovali nad pojmem slib. Zkoušeli jsme si říci, co bychom za sebe slíbili, kdybychom se takovýchto her zúčastnili.
Pro inspiraci jsme si přečetli olympijský slib z roku 1920 a zkoušeli jsme ho porovnat se současným slibem. Jak moc se změnil. Veškeré naše myšlenky jsme zaznamenali a budou nám dále sloužit k dalším činnostem.
Dnešní celoroční projekt jsme zakončili odhalením olympijské vlajky, kterou po úspěšném nastudování barevných kruhů vztahujících se k názvům světadílů vlastnoručně ozdobili žáci první třídy. celá fotogalerie je zde: první projektový den
Na poli za vesnicí jsme potkali letce. Psal cosi na psacím stroji a byl moc smutný, hledal svého Malého prince. Vydali jsme se ho tedy hledat a plnit různé vesmírné úkoly. Jenže Malého prince jsme mezi hvězdami a planetami nenašli. Dozvěděli jsme se jen to, že abychom jej našli, máme se vrátit tam, kde náš příběh začal. Letec! A jeho psací stroj! Vrátili jsme se a dozvěděli se, že Malý princ existuje v jeho představách a píše o něm knihu.
Fuuuu, zavál velký vítr a všechny nás přenesl neznámo kam. Abychom se dostali zpět, potřebovali jsme najít velkého čaroděje. Čekala nás tedy dlouhá cesta - a na cestu skupiny dostaly plánek. Cestovalo se kvůli nepřízni počasí jen po papíře, ale lehké to nebylo - místo kroků se stoupalo na lavičku, místo překonávání překážek se překonávala švédská bedna. A hlavně jsme cestou museli získat pár "věcí" - odvahu, moudrost, trpělivost... Za splnění různých úkolů nám bylo cosi slíbeno, ale nic z toho, co jsme potřebovali. Za čarodějem tak skupiny dorazily obtěžkány věcnými dary, ale kde je ta odvaha a moudrost? A přece jen jsme nakonec přišli na to, že tohle všechno máme, dokonce jsme to měli i na začátku cesty, ale cestu samotnou jsme potřebovali k tomu, abychom tyhle vlastnosti prokázali a zvědomili si, že je máme a umíme je využít. Čaroděj byl spokojen. Ale my z jeho rady zpočátku vůbec nadšeni nebyli. Prý "stejně jako všechny schopnosti jste měli už od začátku, tak i kouzelnou formuli k tomu, abyste se dostali zpět, máte od začátku cesty". Chvíli trvalo, než si skupiny uvědomily, co žmoulají v rukou skutečně od začátku cesty - byl to ten zalaminovaný plánek cesty. Pod folií byly dva papíry, a když se laminace roztrhla, objevilo se uvnitř heslo "LÍCEJ ATSEC". Zbývalo jen přijít na to, že je potřeba heslo přečíst pozpátku a mohli jsme se přesunout zpět - a poznání, že CESTA JE CÍL nám už zůstalo...
"Vítejte v mé vile Vilekule! Tady je všechno dovoleno, tady je prostor pro radost a zábavu!"
Tak nás ráno přívítala rozverná Pippi dlouhá punčocha. Následně nám předvedla pár bláznivých čísel na slacklině a rozdělila všechny děti do družstev. V těch pak plnily týmové úkoly. Jako vždy byla potřeba hlavně spolupráce a schopnost se v týmu dohodnout, táhnout za jeden provaz (někdy doslova:). Za splněný úkol tým dostal indicii. V závěru bylo potřeba z indiící sestavit heslo. Uhodli byste ho? Jednotlivé indicie na obrázcích byly: šerif, hotel, stát Izrael, čokoláda Orion, medvědice, historická vlajka jižanských států (USA). (Správná odpověď pod fotogalerií.)
(Heslem k pokladu bylo slovo hvězda.)
Výzkumný ústav hrdinství se rozhodl vyzkoumat, jak vypadá hrdina. Jaké má vlastnosti? Co všechno zvládá? A máme i my nějaké superschopnosti?
V první části jsme si své superschopnosti ověřovali, v druhé jsme pak po skupinách vymýšleli komiks o našem superhrdinovi, jak vykonal vylosovaný hrdinský čin. Naším úkolem bylo vymyslet dějovou linku a celý příběh pak znázornit v 12 obrázcích za použití komiksových bublin. (Tyto obrázky jsme pak využili v dalším týdnu při knihvazačské dílně, kdy velcí z jednotlivých ilustrací svázali leporelo.)
Březnové putování za příběhy nás a naše plyšové kamarády zavedlo do Stokorcového lesa mezi Medvídka Pú a jeho přátele. Do stokorcového lesa jsme jeli vlakem a ve skupině jsme museli řešit nesnadný úkol - do jakého kupé si sednout, když v každém už někdo sedí. Kdo nám bude vadit nejméně? Argumentace, hledání kompromisu, tolarance názoru, se kterým nesouhlasím, ale dokážu ho respektovat...
Potom jsme se šli seznámit s jednotlivými zvířátky. Každé zvířátko má nějaké výrazné vlasnosti, naším úkolem bylo je co nejlépe popsat. Na závěr jsme si pak ukázalo, že tyto vlastnosti tvoří prostor lidských charakterů, po které používáme slova jako sangvinik, cholerik, melancholik a flegmatik. Do tohoto prostoru jsme umístili zvířátka ze Stokorcového lesa a na závěr i našeho plyšáčka - který zastupoval nás samotné, jak se vidíme.
Náš další příběh se stal velice dávno. Ale stejně jako ostatní příběhy a pohádky i on už je téměř ztracený. Jediný, kdo by si ho ještě snad mohl pamatovat, jsou vypravěči a pohádkáři z Mlžných hor. Do Mlžných hor však není radno vstupovat bez kouzelného bylinného lektvaru. Ten jsme s pomocí zahradníka připravili. Museli jsme ale nejprve znát pěkně zapeklité názvy květinek a ty si posbírat do herbářů. Vypravěčům jsme pak pomohli vzpomenout si a hlavně jsme je zachránili z moci Mlžných hor, kde je každý tak trochu popleten. Rozpletli jsme tedy všechno, co vypravěči povídali, seřadili jsme správně za sebe útržky názvů pohádek a kouzlo Mlžných hor bylo zlomeno. Dávno ztracený příběh byl pak tedy znovu nalezen…. Byl to příběh Heidi, děvčátka z hor… příběh z doby našich pra, pra, prababiček… a snad už se nám nikdy neztratí.
Za třetím příběhem jsme se přenesli strojem času do roku 1930. Na děti čekalo praní prádla na valše, přemísťování sena pomocí vidlí, žehlení žehličkou s nahřátým želízkem a další činnosti typické pro tuto dobu. A u každé činnosti ještě musely dávat pozor, o kom postavy mluví, aby daly dohromady skládanku postav z příběhu a také vztahů těchto postav. U valchy na ně tak čekala Kristýna - Rampepurda, ve škole byly varovány, aby se chovaly ctnostně a nedělaly žádnou nezdobu, aby si na ně nepřišel stěžovat pan Fajst, v salonu Modes Robes poznaly rodinu lakomých Vařekových, zahrály si čáru s kočím Jakubem a vozily sodovku za kolem s Honzou Pivodou. V cukrárně pak pomáhaly s vážením cukrovinek a pečením kremrolí mamince Evičky Svobodové. A s jedním z Habrováků pak střílely do okna z praku. Starší děti tak velmi brzy odhalily, že dnes prožívají příběh z knihy (a její televizní adaptace) Bylo nás pět. Když jsme společně složili příběh a všechny postavy, mohli jsme se zase vrátit strojem času do přítomnosti - ale pozor, nezapomenout do stroje času přibalit upečené kremrole, ať nezůstanou jen minulostí!
Téma bylo tentokrát tak fotograficky vděčné, že zde dáváme jen část fotek, další fotografie je možné si prohlédnout ve fotogalerii.
Druhým příběhem, který se zratil z knih a který jsme společnými silami dali opět dohromady, byla známá pohádka Malá mořská víla dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena. Vypravěčka nám chtěla vyprávět příběh, ten jí ale zmizel i z paměti, protože hlavní postavu věznil černý kámen. Bylo tedy potřeba zjistit, jakou že bytost to černý kámen uvěznil. Odpověď se skrývala v indiících, které dohromady tvořily logickou hádanku (typ "Einsteinova hádanka"). Indicie bylo možné získat od staré babky, ale ta je nevyměnila jen tak za něco. Zpočátku jí stačilo zlato nasbírané v území, jež střežila černá brána, potom už ale zatoužila po něčem, co je nám drahé a neradi bychom se toho vzdali. Děti stály před náročnou otázkou, co by byly ochotny ještě obětovat a bez čeho už by si svůj život nedokázaly představit. Na závěr jsme si převyprávěli příběh o velké oběti, kterou vykonala malá mořská víla, nejprve aby mohla být součástí světa lidí a podruhé pro to, aby mohl dál žít člověk, kterého milovala...
Byl to opět povedený den plný akce, přemýšlení i hloubání o vlastních hodnotách. A završili jsme ho ještě povedenější tečkou - opékáním špekáčků. A vůbec nám nevadilo, že celý den nešel elektrický proud.
Prvním příběhem, který jsme objevili tím, že jsme si ho prožili na vlastní kůži, byl příběh inspirovaný nesmrtleným dílem Karla Maye o zášti a intrikách, ale i o přátelství a pomoci. Děti se ocitly v kůži několika indiánských kmenů, učitelky představovaly další postavy divokého západu. Každý tým měl za úkol co nejlépe splnit zadané úkoly a u toho chránit svoje dílo a svoje zdraví (cedulka s číslem na čele). Brzy se rozpoutal opravdu divoký západ, týmy se vzájemně "vraždily" přečtením čísla, ostatní týmy podezřívaly z toho, že jim škodí... Poslední úkol, vyzvednout poklad ze skrýše ve vodopádu, byl ale pro jeden samostatný tým nesplnitelný, také bylo potřeba použít obě ruce, nebylo čím si chránit číslo na čele... Trvalo jen chvíli, než si všichni uvědomili, že budou muset uzavřít příměří a nestřílet po sobě. A proč vlastně se předtím vraždili? Při záverečné reflexi jsme došli k tomu, že pokyn "škoďte si" nikde nebyl řečen... A kdo tedy týmům neustále odnášel kusy totemu, bral kameny na ohniště a vyléval vodu z barelů? Překvapivě ti, kdo nejvíc opakovali, že tu "někdo" škodí a šířili pomluvy a nenávist - paní učitelky v rolích dalších postav.
Třetí školní den, pátek 3. září, jsme zjistili, že se nám z některých knih ztratila písmenka. A nebyly to ledajaké knihy, ve slovnících například texty zůstaly, poztrácela se pouze písmena z některých knih s příběhy. Začali jsme tedy brainstormingem ve skupinách - co se asi mohlo stát? A hlavně - proč? Budeme to zjišťovat po celý školní rok...
Abychom nebyli ochuzeni o příběh, který jsme si nakonec nemohli přečíst, zkusili jsme vytvořit naše vlastní mikropříběhy z ilustrací obyčejných situací v životě. Děti se ve skupinách dohodly, co se podle nich na obrázcích odehrává a pomocí komiksových bublin vdechly postavám (i věcem) v obrázcích děj.
Závěr dne byl pak věnován připomenutí školních pravidel a pobídce k debatě o tom, zda jsou pravidla takto funkční, nebo zda něco přidáme či ubereme. Hlasovalo o jménu Rady. V tajném hlasování vyhrál návrh Rada strážců příběhů.
Projet je zaměřen na kombinací následujících témat: personální podpora, osobnostně profesní rozvoj pedagogů, společné vzděláván dětí a žáků, podpora extrakurikulárních aktivit, aktivity rozvíjejcící ICT, spolupráce s rodiči dětí a žáků, spolupráce s veřejností.
Cílem projektu je poskytnout žákům zajímavé pestré a kvalitní volnočasové aktivity, které budou probíhat v budově školy a nejbližším okolí. Konání těchto aktivit přímo v obci umožní účast více žákům, kteří pak nejsou vázáni na nedostačující autobusové spojení. Díky mimoškolním aktivitám se umocňuje sociánlí cítění žáků, pocit soudržnosti a sounáležitosti, což se následně projevuje i v celkovém projevu dětí mezi sebou a ke svému okolí.
Základní škola a Mateřská škola Plavsko
Plavsko 39
378 02 Stráž nad Nežárkou
605 745 664, 384 385 266
skola@zsplavsko.cz
www.zsplavsko.cz
ID datové schránky: atjmgjg
IČO školy: 709 850 22
č. účtu: 604200329/0800
384 390 852
skolka@plavsko.cz
skolka.omlouvani@plavsko.cz - pro omlouvání hlavně předškoláků
![]() |
Obec Plavsko |